Pavel Holík

Get Adobe Flash player

Jestliže se řekne len, představí si mnoho milovníků květin spíš modrající se pole, ti pokročilejší pak žluté balkánské Linum capitatum či flavum. Jen někteří při přečtení názvu zbystří smysly, a pak poněkud zjihnou. Jestliže patří opravdu k vyznavačům a milovníkům pravých skalniček, drobných a roztomilých, hned je před sebou vidí. Mezi sutí, jen nějakou dobu vystrkující nad kamínky svoje velké květy, jinak připomínající spíš sivý drnek či keříček.Dva z bohaté rodiny lnů, dvě zlatíčka barvou i chováním.

Linum cariense – do téhle kytičky jsem se zamiloval už v době, kdy o ní psal Pepa Jurášek ve zpravodaji pražského klubu skalničkářů někdy v roce 1993. Začal jsem tedy shánět informace a semínka. Obojí šlo ztuha, ale přece jen se zadařilo, a tak jsem, po nějaké době, mohl vysít semínka jak druhu Linum cariense tak dalšího, druhu ještě prťavějšího o kterém bude řeč později, a to lnu Linum aretioides.Oproti očekávání vzešly oba druhy velice dobře. Netrvalo dlouho a první sazeničky jsem mohl vysadit do skalky. Vybral jsem západní svah a šterbiny, kde měly rostlinky dostatek světla, ale netrpěly přehříváním a krčky rostlin obsypal kamennou drtí. Na ní se rotlinky pěkně rozrůstaly a už první rok vytvořily několikacentimetrové kopečky z růžic drobných, kopisťovitých,sivozelených listů. Hned příští jaro rozkvetly tak, jak můžete vidět ve fotogalerii. Dokonce nasadily i na semínka, ale deštivé léto odělalo konec nadějím. Některé rostlinky zašly celé, u některých jen zplesnivěly ještě zelené semeníky. A tak se to opakovalo několikrát s výjimkou let, kdy léto bylo suché a větrné.Doufám, že letos se situace nebude opakovat, čemuž hodlám zabránit krytím rostlin v případě letních dešťů. Jako skalnička je to rostlinka opravdu poměrně choulostivá. Nejlepším se jeví slunné, suché ale nepřehřívající se stanoviště. Doporučuji chudou zem, hodně propustnou a vyšší vrstvu vrchní drenáže. Rostlinky pak příliš nebují, kvetou možná trošku míň, ale zato vydrží dýl. Rekord v délce pěstování je u mě 5 let. Pak už rostlinky chřadly a nakonec zhynuly, zpravidla v jarních měsících, v době, kdy už kolem klíčily jejich vlastní semenáčky. Ale tak to už v přírodě chodí.

Linum aretioides – neznám menší len, nežli je tato kytička. Bohužel, oč je menší nežli ostatní, o to je náročnější. V přírodě je to rostlina chladných sutí a sněhových výležisek. A tuto skutečnost musíme mít na paměti i při pěstování na skalce. Dobré místo pro pěstování je na severním svážku, nebo severní spáře, kde je vhodné rostlinky umístit ve vyšších částech zmíněného stanoviště. Tam, při troše péče, bude mít, pokud možno, trvale vlhký substrát, který musí být dostatečně propustný. Zde rostlinky tvoří trsy až bochánky z růžic úzce kopisťovitých či čárkovitých lístků, vysoké tak dva či tři centimetry.. Květy jsou, na rozdíl od předchozího, úplně bezlodyžné a vyrůstají přímo z růžičky. Rozkvétá poměrně bohatě, ale dosud jsem nezaznamenal tvorbu semeníků. Možná letos, kdy mám vysazeno několik rostlin v severním suťovišti, budu mít více štěstí. A hned jak zakvetou, dám fotku na web. Ať z toho taky něco máte. A nebo víte co ? Přijeďte se podívat. Tak nashledanou.

Zahradnictví
Zlaté kapradí
Pavel Holík
Blížkovice 335
psč: 671 55
tel: 776012014
email : foto.co@seznam.cz