Pavel Holík

Get Adobe Flash player

,, Kap, kap, kap,“ jedna za druhou ,v klokotavé kakofonii, padají malé, průzračné kuličky ze zasněžené střechy. ,, Kap, kap, kap“ rytmický doprovod probouzení a k němu, v melodických akordech, všichni ti sedmihlásci, brabčáci, sojky a bůh ví kdo z mnohohlasé ptačí kapely. ,, Kap, kap.... a najednou je ticho. Kapky přestaly bubnovat z výšky střech, a jen potůčky vody a louže jsou ještě svědky jejich předchozí existence. Všechno kolem je mokré, smočené skrytou silou vod z tajících závějí a teplého jižního dechu. A pak to začne. Ranní mlha se rozptýlí za švitoření vrabčích hejn a pohoukávání hrdliček a veselého volání sedmihlásků a je slyšet jen je a lkavé pobublávání a duté popraskávání vodou zalknuté země, jak se ta přemíra vody vsakuje hlouběji a hlouběji, ke kořenům rostlin, aby jim dala sílu povstat, probudit se ze zimního spánku a začít nové období radosti života a veselosti mládí a pučení. Už už se derou ven. Sivé prstíky sněženek s bílými poupátky mezi listy, žluté, bambulkovité puky talovínů a bílé, skvoucí květy čemeřic, ne nepodobné pouťovým růžím. Huňaté puky konikleců otvírajících se záhy v modré, bojácně se třesoucí květy, žlutá sluníčka hlaváčku jarního i drobné, zlaté nugety květů chudin a orsejí. Fialové kornouty krokusů, modré hvězdičky jaterníků a lýkovce, vonná konkurence parfémů. Co se dá dělat jiného ? Nutí nás to kleknou si v němém úžasu a pokoře mezi kameny, postavit se na všechny čtyři a čichat, hladit, laskat, nechat se unášet, být u vytržení, s temným mumláním zastrkávat zpět ty kytičky, které mráz povytáhl nad povrch země, jako by si je chtěl pořádně prohlédnout, s jásavým výkřikem se převalit o kus dál, nedbaje, že se umázáváme od dosud čerstvě vlhké země. Dál k místu, kde počala pučit a na květ rašit tajemná rostlinka jakéhosi pochybku a hned vedle stejně záhadná prvosenka ze semínek od kamaráda . Období extáze pro skalničkáře začíná. S rozechvěním se dotýká prvních puků řebčíků i poupátek tulipánů, s rozkoší vdechuje vůni kalin i mocnou silou jara nabité páry stoupající z každého kousku rozehřáté země. Nedočkavě hrabe prstem v místě, na kterém by přece už měly být puky střevíčníků a pivoněk. A běda, zavadí li o nějaký. Celou noc nespí, vzývajíce všechny mocné síly přístupné přímluvy, aby zůstala rostlinka nepoškozena a dál úspěšně rostla, přičemž o to samé prosí i když o žádný nezavadí. Rozhrnuje suché listí v trsu, aby okouknul, jestli je ten čínský pterocephalus naživu, jemně a něžně zkoumá to samé v bochánku himálajské mochny či malého hymenoxysu. Snaží se začít pletí a pohmatem zkouší, jestli jsou uvnitř plochých puků kosatců ukryta poupata. Dohaduje se sám se sebou, co to leze ze země v místech, kam dozajista něco sázel a opatřil řádně jmenovkou, nyní ovšem ztracenou. Stejně tak, střídavě vesele a střídavě posmutněle, bere do rukou květináčky v množárně a už se v duchu vidí u stejně postižených kolegů, kterak, s tajemným úsměvem na rtech a skoro konspiračně, vzájemně vyměňují květináčky s malými chomáčky či růžičkami uprostřed, jako schránky s tajnými vzkazy. Vím to. Kolik let jsem toho byl účasten. A jsem do dneška. Jen to tajemné špitání už není. Vytratilo se. Tak jak se vytratil člověk, se kterým jsem sdílel ta krásná tajemství květinového světa.
Ten, se kterým jsme vyslovovali slova jako Primula rosea či Pulsatilla slavica tak vážně a polohlasně, jako by to byla nějaká mocná zaklínadla.Takový už je život. Koukám z okna na zasněžený hřbitov a zahradu a vzpomínám. Na paní, která mě ke skalničkaření přivedla a která už není. Na přítelkyni skalničkářku, na kterou můžu jen, hledíce z okna, vzpomínat. Vzpomínat a těšit se. Na čas, co přijde už za pár týdnů, čas, kdy jsem vždycky otevřel ta zelená, plechová vrata a byl přivítán slovy,, To je dost, že se taky stavíš. Podívej na ten tulipánek a na ten roďák. A ty narcisky. Jsou samý pópitko.“ Skutečně. Poupátek bylo všude přehršle. Inu bylo jaro. A všude plno pučení. Až ten čas přijde utrhnu kytičku a dám ji té paní na hrob. Aby i tam věděli, že začalo jaro. Čas pópitek.

Zahradnictví
Zlaté kapradí
Pavel Holík
Blížkovice 335
psč: 671 55
tel: 776012014
email : foto.co@seznam.cz