Pavel Holík

Get Adobe Flash player

Hned, jak jsem napsal název, začala mi v hlavě hlodat nejistota. Takové to zamyšlení se na tím, jak budu muset všechno psát jedoznačně a zřetelně, aby si někdo nespletl ,, travičku ´´ s tou travičkou o které se dlouze a dle mě úplně zbytečně mluví všude možně. O tom, zda je, nebo není škodlivá, a jestli není náhodou škodlivější než alkohol, a tak dále, až do přímé fyzické konfrontace odpůrců a zastánců. Tak tedy ne. Moje travička, či spíše travičky jsou z úplně jiné kategorie rostlin a jsou, konečně, určeny ke zcela jinému použití, nežli rostlinka bežně ,, trávou ´´ nazývaná. Nedělám si ovšem iluze o stavu lidské mentality a předpokládám, že leckterý, mírně militantní příznivec kytek, by mě mohl napadnout stejně vášnivě, jako by šlo o rostlinu nejmenovanou, přesto obecně známou v případě, že by na některou z dále jmenovaných, měl jiný názor než já. Sic. Doufám, že k tomu nedojde a tak vykročme po cestě vystlané polštáři a trsy skutečných trav či trávám podobných rostlin na mé zahradě a skalce. Hned v začátcích svého skalničkářského snažení jsem, v knize páně Böhmově , narazil na pojem alpinská louka.Od té doby jsem se snažil, na skalce, napodobit tahle společenstva, která ve mne vyvolávala takřka erotické rozechvění svým dokonalým souladem mezi kytkami takříkajíc trávovitými a ostatními. Jenže ouha. Jeden možná dokáže napodobit složení vegetace, ale na geologické a klimatické poměry jeho síly, přece jen, nestačí. A tak výsledek dopadl vždy katastrofálně. Většina trav a jim podobných se nezřízeně rozrůstala a vytvořila to, co jsme zvyklí označovat za trávník, v němž se udusily všechny další kytičky, krom těch nejagresivnějších. A ty pak semeněním a odnožováním zase dělaly ostudu svou agresivitou v ostatních částech skalky, kam se dravě draly před dusícími travami, dusíce zase svoje méně vitální kolegy přičemž celé to připomínalo námět na bajku či alegorii o lidské společnosti, kde to probíhá tak nějak podobně. Pozor však, v alpinu se nakonec vše v dobré obrátilo, a tak po letech snažení, zkoušení a shánění vám nyní mohu představit několik druhů trav, traviček a jim podobných, které můžete s klidem vysadit i vedle těch nejdrobnějších skalniček a nejen, že jim neublíží, ale dokonce se stanou jejich dobrými sousedy a ochránci. Nebude to jistě výčet dokonalý a úplný, ale jak půjde čas a budou přibývat další členové téhle skupiny, dám vědět. Pojďme však mezi travičky zelené i jiné. Carex firma je úžasný drobeček s výškou tak 5 cm. Rozrůstá se do drnů, posléze do kruhovitých porostů. Má tuhé, zelené listy a hnědočerná květenství, které ale vystrkuje z drnu jen vzácně a i tak do výšky maximálně 10 cm. Pokud chcete vytvořit na východním, či západním svážku výše zmíněnou alpskou loučku, či zpevněnou suť, bez téhle rostlinky se určitě neobejdete. Jediná nesrovnalost je v tom, že nejde o trávu ale ostřici. Na původní skalce jsem měl tuto ostřici ve společenství Dianthus microlepis, Gentiana verna, Gentiana clusii, Primula hirsuta,clusiana, auricula, Geum montanum apod. Krásný komplet a krásný pohled v době květu i mimo něj. Až mi naroste to samé, jen ve větším, vystavím fotky, aby jste se mohli taky pokochat. Spolu s touhle maličkou ostřicí jsem zde měl vysazenou i jednu travičku, která se jevila úplně miniaturní.A ovšem taky byla. Jen se jménem si nejsem jist. Koupil jsem ji tehdá pod názvem Festuca glacialis v dávno již zrušené prodejně skalniček, trvalek a dřevin tuřanského družstva nedaleko brněnského autobusového nádraží. Už tenkrát mě okouzlila natolik, že jsem si vzal hnedle tři. Léta jsem ji používal jako oporu pro poněkud choulostivé druhy skalniček. Jak úžasně se jí proplétaly trsy Veronica caespitosa, či Asperula gussonii. Bohužel byla asi choulostivější a tak ji znovu sháním. No snad budu mít brzo štěstí. Další, ze skupiny nepřerůstavých travin je nynější moje favoritka, Koeleria glauca Pygmaea. Získal jsem ji teprve před několika lety, ale je to holt láska na celý život. Husté drny šedozelených listů jsou vysoké od 5 do 10 cm, dle vlhkosti stanoviště a úživnosti zeminy. V době květu, kdy vyhání stébla s hustými klásky je vysoká tak 20 cm. Doporučuji po odkvetení či alespoň po vymetání květních klasů stěbla ostříhat. V opačném případě se celkem dobře vysévá do okolí a může se stát, že ji budete muset proplet. A nebo odrýpnou a zasadit do kontejneru k výměně, prodeji či dalšímu sázení. Jinak se jedná o trávu, která roste opravdu velice zvolna a mé, asi pětileté rostlinky mají nyní průměr drnu necelých 20 cm. Mám jich vysazeno několik a společnost jim dělají Iberis saxatilis, Nepetha leucolaena, Phyteuma haemisphericum, Potentilla sp. a jiné kytičky, která si její blízkost nesmírně pochvalují. Alespoň si to myslím. Vypadají náramně spokojeně a daří se jim dobře. O kus dál, přes kopec, roste další trávovitý druh. Zatímco výše jmenovaná společnost se rozrůstá na suťovišti západně orientovaném, následující druh se vyskytuje na sklonu východním. Ten je přec jen o něco chladnější a tak vyhlíží i jeho společenství.Ve spárách tu vegetuje Paraquilegia microphylla, na více osluněných štěrbinách se daří velice kupříkladu čínskému Androsace selago. No a kus vedle, mezi roztroušenými kameny v jakémsi suťovišti roste další ostřice. Carex montana. Poněkud robustnější, možná i třicet centimetrů vysoký druh, který ovšem úžasně zapadá do kompozic s kameny. A to nejen svým jménem. Je sytě zelená, hustě trsnatá a opět velmi přátelská k sousedům.Alespoň několik rostlin Iris ruthenica v. nana si to docela určitě myslí. A zkusím i další skalničky, čínské saussureje i alpská senecia. Opět jsem zjistil, že snese poměrně široké spektrum podmínek, od vlhka úpatí až po sucho vršků. A ještě jedna vlastnost je na ní úžasná. A to je období pozdního podzimu. Listy jí sice usychají, ale to je právě ta paráda. Ony totiž dostanou jakousi zvláštně decentní barevnost. U báze jsou dosud nazelenalé, ale směrem ke špičce, která je hnědá, nabývají všech možných odstínů nažloutlé, načervenalé až po tu hnědou na špičce. Výsledek je úžasná paleta decentních odstínů vhodná k okopírování na nějakou modní kolekci podzimních oděvů. No. A pro dnešek posledním druhem ,, trav ´´ je zase ostřice. Našel jsem ji na jarní procházce se svou tetou v lese u Blížkovic. Při další, se svou přítelkyní, jsem ji vydloubl, doprovázen naštvaným pohledem slečny, která nechápala, jak můžu dát přednost dloubání se v ještě chladné a vlhké zemi před vroucím polibkem na rozehřáté stráni. Byli jsme spolu jen krátce. Dneska už by to bylo v pohodě. Už si zvykla holka moje. A od té doby jsem s ní pořád. Tedy s oběma. Slečna je na studiích a ostřice v polostínu, mezi hajní květenou. Vzhledem k tomu, že je stálezelená a vysoká asi 20 cm, dodává, hned po roztání sněhu, stinným a polostinným partiím u mě na zahradě přece jen veselejší vzhled, a její zelené drny vlévají do duše zahradníka hnedle víc optimismu, než by v něm bylo, kdyby se musel koukat na jednolitou hněď opadaného listí. Když se pak k drnům přidají květoucí jaterníky a prvosenky a sasanky, tak jednomu srdce plesá. Doufám, že bude plesat i nadále. No a vy se můžete těšit jednak na fotografie, které přidám hned, jak jaro nastoupí svůj díl vlády nad zahradou, jednak na další druhy, která seženu, zasadím, zhodnotím a okomentuji.

Zahradnictví
Zlaté kapradí
Pavel Holík
Blížkovice 335
psč: 671 55
tel: 776012014
email : foto.co@seznam.cz