Pavel Holík

Get Adobe Flash player
modré z nebe, skalničky, zahrada, Blížkovice

,,Hm hm, kdo by to řekl .“ Prohodil jsem a upřeně se zahleděl na skalku před sebou. Zrovna kvetly. Modré jako sen, jako splněná přání. Kousky nebe. Rozrazily.
Kdo by neznal tyhle kytky. Mnohý nad nimi ohrne nos. Mnohým se rozšíří zorničky. ,,Cože !? Rozrazily !?“ Známe je dobře. Začínali jsme s nimi. Šly s námi celou dobu našeho skalničkářského snažení, a jako šedá eminence ve světě skalniček se vkradly i do vrcholových stupňů na skalky těch největších specialistů.Zmíním se o některých. Zaslouží si to.

Veronica teucrium – s tímto druhem většina z nás začínala. Já sám mám do dneška jakousi jeho kompaktní, růžově kvetoucí formu, jako podrost pod jedním tvarovaným cypřiškem na své zahradě.. Tvoří rozsáhlé koberce stonků, hustě porostlých špičatě vejčitými lístky. V květnu až červnu rozkvétá velikým množstvím modrých či růžových květů v hustých hroznech. Nejintenzivněji kvete na slunném místě v docela obyčejné zemi.

Veronica filiformis – kytička, kterou má většina z nás za plevel. V podstatě je to pravda. Za sezonu dokáže porůst ohromující kus země. Ale stejně snadno, jak se rozrůstá zase dokáže zmizet a nezbyde ani kousek. Výborně se mi osvědčil do volnějších partií nad cibuloviny do polostínu, mezi dřeviny a vyšší trvalky. Kvete modře, jednotlivými kvítky, jimiž bývá kobereček poset poměrně dlouho dobu.

Veronica repens – zlobivá a krásná skalnička. Nizounké porosty jsou v době květu pokryté bělavě modrými kvítky. Bohužel je stejně krásná jako nevyzpitatelná. Často doplatí na holomrazy a zjara nám zůstanou jen žalostné zbytky, pokud vůbec nějaké.

Veronica armena – kytka krásná a přesto málo pěstovaná. V květu ne vyšší než deset centimetrů. Obyčejně býva kolem pěti. Na skalce ji nemůžete přehlédnout. Miluje vyvýšená, suchá a slunná místa na kterých velmi intenzivně kvete pěknými, sytě modrými kvítky v krátkých hroznech.

Veronica caespitosa – skutečný aristokrat nezi skalničkami. Stěsnané bochánky lístků mezi sutí nebo ve spáře, mezi kameny, zná mnohý z vás. Méně z nás jej však dokáže úspěšně pěstovat.. Pokud nemá co chce, sucho, slunce a z jara dostatek vláhy, nedaří se mu. Postupně slábne a ze skalky zmizí.

Veronica surculosa – jeden z tureckých druhů rozrazilů, které pěstuji na své skalce. Takový trošku fantom mé skalky. Hned, jak jsem jej poprvé uviděl mocně na mě zapůsobil. Husté, huňaté podušky, trošku nasivělé, mne zaujaly na první pohled, a když jsem si jej přadstavil, někde v suti na vrcholu, navíc pokrytý spoustou modrých květů, musel jsem jej koupit. Pak jsem jej ještě několikrát vyséval a co by jste řekli ? Nic. Mám světle růžovou formu, tmavě růžovou formu, bílou formu i formu bílou s žilkami pěkně modrými, řidší i hustší polštáře ale žádný modrý, jak to vídám na fotografiích na internetu. Ale i tak je to krásná ozdoba sutí v turecké části mé skalky.

Veronica satureoides – nádherný pozdrav z balkánských hor. Nemám ho dlouho, ale v mém srdci již zakotvil natrvalo. Na slunném, suchém místě se rozrůsté mezi sutí v ozdobné polštářky se zajímavou strukturou, kterou jim dodávají stonky hustě porostlé okrouhlými lístky, které jsou temně zelené. V době květu jsou zdobené hlávkovitými hrozny sytě modrých květů

Veronica bombycina – bíle plstnatý a světle až tmavě modře kvetoucí král rozrazilů. Neústupný a neochotný kompromisům ještě víc, nežli jeho dvořan veličenstvo caespitosa. Za léta pěstování se mi nejvíce osvědčilo stanoviště na slunci, v jemné suti ve které má kytka krček, Kořeny pak má zapuštěny v normální zemi, jakou mám na zahradě. Navíc je hned u paty kamene, který ji přece jen chrání před přílišným zmoknutím v době trvalejších dešťů. Pěkně by mu bylo jistě i pod převisem otočeným na jih.

Pro dnešek poslední rozrazil je náš domácí Veronica prostrata. Takový malý poslík lásky. Napadlo mně kdysi jednu ze svých lásek ohromit. Tak, aby netoužila po nikom jiném. A dostal jsem bláznivý nápad. ,,Pojď“ řekl jsem, ,, dám ti modré z nebe.“ Usmála se a šla.
Na stráni za vsi bylo pěkně teplo. Dubnové sluníčko hřálo a já jí zakryl oči ,, Co bude ?“ optala se. ,, Modré z nebe“ , řekl jsem a vedl ji ještě kousek. ,, Tak teď“. Vzala mě za ruku a odkryla si oči,Chvíli koukala. ,, Co bude ?“ optala se znovu a já ukázal kolem. ,, Nic. Co by bylo ? Koukej. Modré z nebe.“Všude kolem kvetly rozrazily. Ohromné množství rozrazilů. Statisíce modrých kvítků co vypadaly jako kus oblohy spadlý na zem. Našpulila ret.,, Tohle ? Říkal jsi ….“. ,, Modré z nebe. No vždyť. Co by jsi chtěla víc ? Modré z nebe není víc. Je modré, krásně modré. Všude kolem. !?“ Znovu našpulila ret. ,, Víš já myslím,, že modré z nebe by se mělo jen slibovat. Když je člověk potom dostane, je zklamaný. Ta touha je dělá vyjímečným. Ty jsi mi je dal. Už nemám po čem toužit.“ Usmála se a ledabyle mávla rukou jak odcházela. A já tam zbyl sám se svými rozrazily. Se svým modrým z nebe.

Zahradnictví
Zlaté kapradí
Pavel Holík
Blížkovice 335
psč: 671 55
tel: 776012014
email : foto.co@seznam.cz