Pavel Holík

Get Adobe Flash player
Pulsatilla vernalis, skalničky, skalka Blížkovice

 Plyšáček.Nebojte se. Nebude to článek ze vzpomínek na mé dětství, ani článek, ve kterém bych se zpovídal ze svých zkušeností milostných. Původně jsem jej chtěl nazvat „ O kytkách, které mě nadchly“ ale uznejte, zní to suše a hloupě a kdybych to ještě začal číslovat, musel bych si nutně připadat jako nějaký úředník či účetní. Ale já mám duši zahradníka živenou vlahými dešti ,která se za temných nocí, kdy je citit jen kořenné výpary vlhké země, doprovázena temným mručením nočních můr, odpoutává od mého těla a vznáší se po horách plných těch nějžádanějších kytek a jejich obrazy pak snáší do mých snů. Jednou mi snesla obraz několika konikleců po kterých jsem začal okamžitě toužit. Víte ale, jak je to s touhami. Některé se plní hned, některé za čas, některé vůbec, některé než se vyplní tak poznáte, že za to vlastně vůbec nestojí a toužit přestanete. A tak, když jsem si semínka téhle kytky objednával, vlastně už jsem po ni ani netoužil. Jen jsem si nějak matně vzpoměl, že jsem ji chtěl kdysi mít. Vysel jsem tedy těch několik semínek/ výměny se nikdy nepředají, když musí podělit více toužících/ a nechal svému osudu ve výsevní misce venku, na záhonu. Zahradu mám velkou a samou skálu. A tak nebyla potíž najít svah s propustnou zemí, stočený k východu. Svážek jak z pohádky od pana Wericha. Ani mokrý ani suchý, ani osluněný ani stinný, ani dlouhý ani krátký, jednoduše tak akorát pro těch několik sazeniček konikleců. Koniklec jarní, Pulsatilla vernalis jak se tenhle druh jmenuje chce přesně takové podmínky. Hlavně na zimu má rád rychlý odtok vody a krček alespoň v relatisním suchu. Ostatně je to rostlina i z našich hor a tak je docela zvyklý i na podmínky na našich skalkách. Hned zpočátku rostla dobře. Trsy jednoduše lichospeřených listů, co mi připoměly listí celeru, během vegetace mohutněly a uprostřed každé růžice začaly tloustnout, jak se tam schovávala na příští rok připravená poupata. Zajímavé bylo, že oproti popisům v literatuře a na internetu nebyly husté trsy listů vyšší než 10 cm. Zalíbila se mi už v této podobě. Pak přišlo jaro a po několika teplých dnech bylo možné pozorovat jakési bobtnání a nadouvání uprostřed listí, to se na svět drala první poupátka téhle koniklece. Pravda. Na druhém konci zahrady rostoucí Pulsatilla grandis byla rychlejší a první květy už nastavovala vstříc jarnímu slunci ale tu jsem už znal. A tak jsem se vždycky jen tak letmo zastavil, abych ji pozdravil a spěchal k místu, kde rostla moje nová koniklecka. Poupátka už měla vystrčená a tak jsem neodolal a pohladil jsem je na přivítanou. Jejda takovou hebkost a něžnost s jakou se otřely o mou dlaň, tu už jsem dlouho nezažil. Snad ani pohlazení dívčích vlasů či srsti nebo chmýří mláďat není takové. Než se otevřela, chodil jsem si ta rezavě ochmýřená poupátka pohladit každý den. Pak rozkvetla květy vně kouřově modrými a uvnitř bělavými s lehce namodralým nádechem. Je zajímavé, že u mě se otevíraly jen dopoledne. Byly tak pěkné, že, pokud to šlo, počkal jsem si na jejich otevření. Nakonec se přeměnily na peřité chocholky semínek, které jsem zasel a tak se historie může opakovat. A já se zatím budu těšit na jaro, až zase vykouknou poupátka a já zase budu moct pohladit tohohle svého skalkového plyšáčka.

Fotogalerie: 
Pulsatilla grandis, skalničky, skalka Bložkovice
Pulsatilla grandis, skalničky, skalka Blížkovice
Pulsatilla albana, skalničky
Pulsatilla ambigua, skalničky, skalka Blížkovice
Pulsatilla vernalis, skalničky, skalka Blížkovice
Pulsatilla turczaninovii, skalničky, skalka Blížkovice
Pulsatilla turczaninovii, skalničky, skalka Blížkovice
Pulsatilla patens ssp. flavescens, skalničky, skalka Blížkovice
Pulsatilla patens ssp. flavescens, skalničky, skalka Blížkovice
Pulsatilla turczaninovii, skalničky, skalka, Blížkovice
Pulsatilla slavica, skalka, skalničky, zahrada, Blížkovice

Zahradnictví
Zlaté kapradí
Pavel Holík
Blížkovice 335
psč: 671 55
tel: 776012014
email : foto.co@seznam.cz