Pavel Holík

Get Adobe Flash player

Články

Tak jsem zase jednou vyrazil do hor.Jednak jsem trpěl touhou to udělat, jednak mi volal Mojmír Pavelka a lákal. Tak jsem jel. Či spíše letěl. A tak se stalo, že jsme jednoho srpnového dne vystoupili na letišti v Irkustsku, já, Mojmír Pavelka, Pepík Jurášek a ještě jistý pan Jiří, o kterém se zde nebudu zmiňovat, neb jakýkoli popis jeho chování v těchto řádcích by byl sice pravdivý, ale dozajista i žalovatelný.

Hned, jak jsem napsal název, začala mi v hlavě hlodat nejistota. Takové to zamyšlení se na tím, jak budu muset všechno psát jedoznačně a zřetelně, aby si někdo nespletl ,, travičku ´´ s tou travičkou o které se dlouze a dle mě úplně zbytečně mluví všude možně. O tom, zda je, nebo není škodlivá, a jestli není náhodou škodlivější než alkohol, a tak dále, až do přímé fyzické konfrontace odpůrců a zastánců. Tak tedy ne. Moje travička, či spíše travičky jsou z úplně jiné kategorie rostlin a jsou, konečně, určeny ke zcela jinému použití, nežli rostlinka bežně ,, trávou ´´ nazývaná.

,, Kap, kap, kap,“ jedna za druhou ,v klokotavé kakofonii, padají malé, průzračné kuličky ze zasněžené střechy. ,, Kap, kap, kap“ rytmický doprovod probouzení a k němu, v melodických akordech, všichni ti sedmihlásci, brabčáci, sojky a bůh ví kdo z mnohohlasé ptačí kapely. ,, Kap, kap.... a najednou je ticho. Kapky přestaly bubnovat z výšky střech, a jen potůčky vody a louže jsou ještě svědky jejich předchozí existence. Všechno kolem je mokré, smočené skrytou silou vod z tajících závějí a teplého jižního dechu. A pak to začne.

Jestliže se řekne len, představí si mnoho milovníků květin spíš modrající se pole, ti pokročilejší pak žluté balkánské Linum capitatum či flavum. Jen někteří při přečtení názvu zbystří smysly, a pak poněkud zjihnou. Jestliže patří opravdu k vyznavačům a milovníkům pravých skalniček, drobných a roztomilých, hned je před sebou vidí. Mezi sutí, jen nějakou dobu vystrkující nad kamínky svoje velké květy, jinak připomínající spíš sivý drnek či keříček.Dva z bohaté rodiny lnů, dvě zlatíčka barvou i chováním.

…. jestli nemáte. To musí růst skoro všude, když tady to máte v kamení.“ Tuhle větu vyřkla jedna z návštěvnic mého zahradnictví při prohlídce skalky. Laici tak reagují vždycky. Pojem vrchní drenáž jim nic neříká, tak soudí, že veškeré rostlinstvo žije jen v kamení a štěrku, tak říkajíc z podstaty. Když jim vysvětluji účel zaštěrkování, nevěříčně na mě koukají. Správný záhon se přeci musí okopávat. A tak, popravdě, nic moc nevysvětluji. Tady jsem ale musel.

zájezdy, skalka, skalničky, Blížkovice

konec toho přísloví má dvě varianty. Jistě je znáte, stejně jako jste jistě obě dvě varianty už zažili. Přesto, i s rizikem, že se naplní ta horší, přijímám návštěvy kolegů skalničkářů na své zahradě velice rád. A nejen skalničkářů.I všech těch pěstitelů zahrádkářů, milovníků kytek a přírody vůbec. Čím víc jich je, tím víc se ve mně rozlévá pocit optimismu, že ještě je zdravé jádro kolem nás, co nevidí jako budoucnost betonová pole plná obchodů a parkovišť.

Turecko, zahrada, Blížkovice, skalka, skalničky

 

Ne nebojte. Nekonvertoval jsem k náboženství půlměsíce. Tedy jestli může vůbec neveřící konvertovat. To se jen , spolu s prohlíženými fotkami, vynořuje v paměti cesta po zemi mých tužeb, po květeně této země, která je tak smyslně pichlavá, dělnicky šedá a voňavá, jako bylinkové čaje mé babičky. Nechci psát dlouhé statě, neboť vzpomínání je nepopsatelné. Nejde popsat vzpomínky na všechny ty vůně, zvuky a nálady, které člověk cestou zažil. Jednou viděné je lepší nežli tisíckrát popsané. Proto Vám nabízím pár obrázků z cesty po tureckých horách.

Kyrgyzstán, Zlaté kapradí, cesty

 Je to už let,co jsem čítával cestovatelské články pánů Polívky, Lajna a dalších o jejich cestovatelských zážitcích ze střední Asie.Četl jsem je a snil. V těch snech jsem chodil po nekonečných pláních plných těch nejkrásnějších květin, dílem skalniček, dílem cibulovin. Součástí těch snů bylo i to, že jsem nějakou tu cibulku vydloubnul a leckteré semínko sebral. Jsem skrátka materiálně založený. Tedy alespoň co se kytek týká. A tak jsem si snil až najednou mi došlo, že to vlastně sen není.

Pyreneje, skalka, zahrada Blížkovice

Už tam budem ? Ptal jsem se, když jsme projíždeli nudnou německou krajinu, svižně, po dálnici a kolem se míhaly jen louky a kopečky a továrny,vesnice, města, Už tam budem ? Ptal jsem se, když jsme míjeli podobnou krajinu a hned dva jsme se snažili přelouskat dlouhé názvy francouzských měst a vesnic, abychom věděli kudy dál. Jen na chvíli, po levé straně jsem zahlédl cosi, jako horské štíty Alp, hodně, hodně daleko. Už tam budem ? Cesta do Španělska je dlouhá.Čekal jsem, že mě Mojmír vysadí na nejbližší benzínce a vrať se domů jak chceš. Ale on mě už zná.

Zahradnictví
Zlaté kapradí
Pavel Holík
Blížkovice 335
psč: 671 55
tel: 776012014
email : foto.co@seznam.cz